Jmenuji se Roman a voda je místo, kde se cítím doma. K rybaření jsem se dostal už hodně brzy – v době, kdy byl rybářský prut větší než já (což třeba u 3m dlouhého není problém ani dnes:-)) a rána u vody začínala mlhou, studenými prsty a tichým očekáváním. Od té doby jsem u vody strávil nespočet hodin, dní i nocí a každá další vycházka mě utvrdila v tom, že rybaření není jen sport, ale způsob života. Prošel jsem si různými styly rybolovu a různými vodami. Malé zarostlé tůně, kde je třeba chytat potichu a s citem. Rychlé řeky, které ti dají jasno, kdo má navrch. I velké přehrady, kde se můžeš celý den připravovat na jediný záběr – ale když přijde, stojí to za to. Zažil jsem nečekané souboje s rybou, která si myslela, že vyhraje, i tichá rána, kdy se svět probouzí a ty víš, že jsi přesně tam, kde máš být. Pamatuju si napnuté vlasce praskající v nejhorší možnou chvíli, prut mizící ve vodě, náhlé záběry v dešti i okamžiky, kdy jsem rybu pustil zpátky a měl z toho větší radost než z trofeje. Rybaření mě naučilo číst vodu, myslet dopředu a přijmout fakt, že někdy musíš čekat – a jindy jednat okamžitě. Když učím jiné chytat ryby, nejsem typ, který by jen rozdával teorie od stolu. Jdeme k vodě. Sledujeme proud, počasí, dno i ticho kolem sebe. Učím, jak přemýšlet jako rybář, proč měnit taktiku, kdy vydržet a kdy to celé vzít jinak. Každá chyba je součást cesty a každý záběr odměna. Mým cílem není vyrobit „lovce za každou cenu“. Chci, aby si lidé rybaření užívali, rozuměli tomu, co se kolem nich děje, a odjížděli od vody bohatší o zážitek – ne jen o úlovek. Protože ty nejhezčí věci z vody si často odnášíš v hlavě, ne v podběráku. Pokud hledáš někoho, kdo tě naučí chytat ryby, ale zároveň tě vtáhne do atmosféry vody, klidu, napětí a očekávání, rád tě vezmu s sebou. Každá vycházka je jiná. A právě v tom je to kouzlo.